Co je fyzioterapie

 

Fyzioterapie je část rehabilitace, která se zabývá léčbou pohybového systému. V diagnostice, léčbě a prevenci používají fyzioterapeuti speciální manuální techniky. Studium fyzioterapie je nyní rozděleno do bakalářských a magisterských studijních programů a dále pak na programy postgraduální. Přístupy ve fyzioterapii vycházejí zejména ze znalosti neurofyziologie, anatomie a fyziologie. V průběhu studia jsou do výuky zavzaty rovněž přednášky ze všech oborů medicíny.

Fyzioterapie je nejúčinnějším prostředkem k léčbě bolesti, ale i k prevenci bolestí pohybového aparátu.

 

Obsah

  • 1 Mezníky ve vývoji neurověd a kineziologie, významné pro fyzioterapie.
  • 2 Nejznámější metody
  • 3 Čeští představitelé moderní fyzioterapie
  • 4 Diagnózy vhodné k fyzioterapii

    4.1 Děti

    • 4.2 Dospělí 

Mezníky ve vývoji neurověd a kineziologie, významné pro fyzioterapii.

Zmínky o skladbě a činnosti mozku, nervech a příznivém vlivu tělesných cvičeních na lidské tělo lze zaznamenat již u Hippokrata, Platona či Aristotela. V novověku sepsal Mercurialis (1530-1606), benátský lékař, dílo, které se podrobně zabývá tělesnými cvičeními, jako součástí medicíny. Na základě detailních pitev pořídil Leonardo da Vinci řadu anatomických obrázků se svaly.

René Descartes si představoval reflexní akci tak, že zevní podnět způsobí jakési otevření nervové cesty, po níž duše člověka působí na výkonný orgán, a to sval. Následovaly další díla, která mapovaly stavbu mozku. Objevovaly se rovněž díla, která tvrdila, že nervy řídí pohyby prostřednictvím duše. V 19. Století však Gall rozpoznal, že šedá hmota mozková sestává z buněčných těl, zatímco bílá z nervových vláken.

Obrnu lícního nervu popsal Charles Bell. Čech J.E.Purkyně popsal buňky mozečku a identifikoval neuronová jádra a jejich výběžky. Zakladatelem proslulého Královského centrálního institutu gymnastiky byl P.H. Ling. Ling vybudoval švédský systém, který má pomáhat k harmonickému vývoji lidského těla. Během 19. a 20. Století působilo v Evropě přes 20 průkopníků tělesné výchovy.

Druhá polovina 19. Století se mj. vyznačovaly přibývajícími poznatky o lokalizaci senzorických a motorických funkcí v mozku. Do této skupiny neurologů a anatomů patří jména jako Broca, Brodmann, Brown-Sequard, Duchenne, Huntington. Fotografickou analýzu pohybu zavedli koncem 19. Století Muybridge a Marey. Anglický neurolog J.H. Jackson se ke konci 19. století správně domníval, že mozek řídí pohyby, nikoli svaly. Je rovněž pokládán za zakladatele hierarchického principu řízení motoriky od nejnižších po nejvyšší. Jedním z prvních neurofyziologických základů, o které se opírají některé fyzioterapeutické koncepty, je reflexní teorie řízení motoriky, kterou sepsal Ch.S. Sherrington. Pojem „podmíněný reflex“ zavedl I.P. Pavlov. Polohovými reflexy se zabýval R.Magnus.

Vrátková teorie bolesti byla publikována Melzackem a Wallem v roce 1965. V 60. a 70. letech se hromadily práce, které tvrdily, že u živočichů může docházet ke koordinovaným pohybům bez vyvolávajícího stimulu i bez účasti vyšších center. Výsledky Frossberga, Grillnera či Rosignola byly podnětem ke vzniku nové varianty teorie řízení motoriky a to tzv. teorií motorických programů. S.R. y Cajal dal základ pro podrobnější poznatky o plasticitě nervového systému. K.H. Pribram se řídil holistickým přístupem ve vědě a zabýval se vjemy, emocemi, pamětí a plánováním.

Vynikající lékaři Forel a Brodal popsali zkušenosti s vlastní rehabilitací po cévní mozkové příhodě po níž byli oba ještě velmi dlouho plně aktivní. V posledních 30 letech se mnoho autorů snaží srovnávacími studiemi vyhledat, která metoda je prokazatelně lepší, než jiné. Rehabilitace a také fyzioterapie v dnešním slova smyslu se začaly objevovat až ve 20. století.

 Nejznámější metody

  • Vojtova metoda
  • metoda manželů Bobathových
  • Kabatova metoda
  • Manuální léčba podle Lewita

Čeští představitelé moderní fyzioterapie

Mezi přední české specialisty patřili profesoři Václav Vojta a Karel Lewet, Janda, docent František Véle, na jejichž práci navázal například současný fyzioterapeut docent Pavel Kolář, Ph.D.

Diagnózy vhodné k fyzioterapii

 Děti

  • centrální koordinační porucha pohybového vývoje
  • dětská mozková obrna (DMO)
  • asymetrické držení trupu a hlavy
  • pes equinovarus - koňská noha
  • skolióza
  • ortopedické vady hrudníku
  • jiná neurologická onemocnění

 Dospělí

  • cévní mozková příhoda
  • periferní paréza
  • bolesti hlavy a páteře
  • skolióza
  • bolesti kloubů
  • poúrazové stavy
  • jiná neurologická onemocnění